Plemenný standart
Velká Británie
Použití:
dobře ovladatelný ovčácký pes schopný tvrdé a vytrvalé práce
Klasifikace F.C.I.:
skupina I (ovčáčtí psi)
0001pt; line-height: normal; color: rgb(255, 255, 255); font-family: Comic Sans MS;">Krátký pohled do historie:
Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií) a v modernějších dobách byla chována především na pomezi mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties. Výběr se prováděl na základě samostatné práce za stálého optického kontaktu. Název plemene border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno určené k práci se stádem pečuje od roku 1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také kynologickou organizací Kennel Club.
Celkový dojem
Celkově by měli být psi tohoto plemene dobrých proporcí, přičemž pružné linie obrysu psa vypovídají o kvalitě, půvabu a dokonalé harmonii ve spojení s dostatkem substance. Vzniká dojem, že pes je schopen podávat vytrvalé výkony. Jakýkoliv sklon k těžkopádnosti nebo slabosti je nežádoucí.
Důležité proporce:
temeno a hřbet nosu jsou přibližně stejně dlouhé. Délka trupu by měla poněkud přesahovat kohoutkovou výšku.
Chování a charakter:
bdělý, pozorný, ovladatelný a inteligentní pes, není nervózní ani agresivní.
Hlava
Temeno:
lebka poměrně široká, týlní hrbol nevyjádřen.
Stop: výrazný
Obličejová část:
Nos: černý s výjimkou hnědých nebo čokoládově zbarvených psů, u nichž může být hnědý. U modrých psů by měl být zbarven břidlicově. Nosní otvory dobře vyvinuté.
Tlama: přiměřeně široká a silná, k nosní houbě se zužuje.
Líce: nejsou plné ani oblé.
Zuby a čelisti: silné s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn. skus, u něhož řezáky horní čelisti těsně přesahují přes řezáky dolní čelisti, přičemž jsou v čelisti usazeny kolmo.
Oči: široce posazené, oválné, střední velikosti a hnědé až na zbarvení blue merle, kdy smí být část jednoho nebo obou očí nebo celé oči modré. Výraz mírný, bdělý, pozorný a inteligentní.
Uši: uši střední velikosti a textury, široce posazené, nesené vzpřímeně nebo částečně vzpřímeně, vysloveně pohyblivé.
Krk:dobré délky, silný a svalnatý, lehce klenutý, k plecím se rozšiřuje.
Trup
Trup: atletického vzhledu
Hrudník: hluboký a poměrně široký. Žebra dobře klenutá.
Bedra: svalnatá ale ne vtažená
Záď: široká a svalnatá, při pohledu z profilu půvabně probíhá směrem k nasazení ocasu.
Ocas: přiměřeně dlouhý, svým posledním obratlem dosahuje nejméně k hleznu, hluboko nasazen, dobře osrstěn, na konci s lehkým obloukem vzhůru, čímž působí půvabně a vhodně tak přispívá k celkové harmonii psa. Při vzrušení může být ocas nesen výš, ale nikdy nad hřbetem.
Varlata: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
Končetiny
Hrudní končetiny:
hrudní končetiny při pohledu zepředu rovnoběžné, nadprstí při pohledu z profilu lehce zešikmené. Kosti silné, ale nepůsobí hrubě. Plece uložené dobře dozadu, lokty těsně přiléhají k tělu.
Tlapy: tlapy oválné, polštářky silné a pružné, zdravé, prsty klenuté, těsně přiléhající, drápy krátké a silné.
Pánevní končetiny:
stehno dlouhé, silné a svalnaté, s dobře úhlenými koleny a silnými nízko posazenými hlezny. Od hlezen až k zemi silná stavba kostí. Pánevní končetiny při pohledu zezadu rovnoběžné.
Chody:
pohyb by měl být volný, plynulý a neúnavný, tlapy by se měly zvedat co nejméně, aby se pes pohyboval plynule a velkou rychlostí.
Kůže
Osrstění:
Vlastnosti srsti: uznávají se dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá a druhá patrová. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury, podsada měkká a hustá, díky čemuž poskytuje srst border kolii velmi dobrou ochranu proti rozmarům počasí. U variety se středně dlouhou srstí tvoří bohaté osrstění hřívu, kalhoty a vlajku. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (až na vlajku) a pánevních končetinách od hlezna dolů by měla být srst krátká a hladká.
Barva:
dovolena je celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat.
Velikost a hmotnost:
ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně.Váha 20 -19 kg
Vady:
všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, přičemž jejich hodnocení musí být v souladu se závažností odchylky.